Posilování 1966 – 1970
Pětiletí této kapitoly je v mnohém zlomové. Způsobil to především příchod nezvykle velkého počtu nových zájemců o členství ve františkolázeňském divadelním souboru. Význam této skutečnosti pro další vývoj napovídalo už to, že mezi příchozími byli ti, co dříve nebo později okusili profesionálního divadla /I. Kozáková, K. Hoffmann, V. Tytl/. Dále začínají hrát H. Dolanská-Kašparová, V. Čadová, M. Koudelová, H. Kábelová, S. Kábele, V. Čada, V. Valenta, Dr. R. Uzel, F. Sazáka, J. Šleis aj. Cingroš. Jejich splynutí se souborem bylo mimořádně hladké. Někteří jmenovaní si záhy odnášejí z divadelních přehlídek krajské ceny /I. Kozáková, V. Valenta/.
Smutnější událostí se jeví, že po pětačtyřiceti létech působení na prknech, která znamenají svět, přijímají své poslední role /v Drdových Dalskabátech/ Františkové Říha a Zlický, legendy našeho divadla.
V roce 1970 se stává novým vedoucím souboru Jiří Cingroš. Se stejným nadšením se vyrábějí poměrně náročné scénické výpravy, nacvičuje a hraje se, jezdí se na zájezdy po celém kraji. Diváci i herci si přicházejí na své ve velmi pestrém repertoáru. V něm jsou nejpočetněji zastoupeny detektivky /Výslech trvá, Komisař Barter v nesnázích, Klíč k vraždě/, k vidění je však i konverzační komedie Dva tucty rudých růží, pohádka Dalskabáty, hříšná ves, parodie na western Vítr ve větvích sasafrasu i ztřeštěná komedie Blázinec v prvním poschodí.
Drdova pohádka se stala ideální příležitostí ke glosování srpnových událostí roku 1968. A tak, než poměry utužily, hemžilo se to v dalkabátských lesích potulnými vojáky hovořícími nesrozumitelnou ruštinou a vládcové pekel užívali výrazů podobných kremelským.
Nejúspěšnější inscenací tohoto období se stal přepis Šamberkova Blázince v prvním poschodí s patnácti představeními.
Jiří CINGROŠ