Shakespeare 1996 – 2000
V devadesátém šestém se oslavilo padesáté výročí založení souboru a jeho nepřetržité činnosti. Sešli se dřívější i stávající členové souboru, otevřela se výstavka archivních dokumentů a konala se slavnostní premiéra nové inscenace – Kesselringových Jezinek a bezinek. Nejvíce z historie souboru pamatovali paní Avratová, Zlická, Zajícová, Vojtová a pánové Lank, Brožek, Kokoška a Vozka. Na repertoáru byla v té době ještě Charleyova teta a Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. právě probíhající údobí inscenačně náročných her, charakteristické např. užitím písniček, složitější a měnící se scénou, kostýmy a větším počtem účinkujících, vyvrcholilo po Jezinkách a bezinkách, ve kterých bylo najednou na jevišti i třináct herců, Shakespearovými Veselými windsorskými paničkami. Velkých rolí se dočkali A. Hornátová a H. Franková v Jezinkách, H. Franková, V. Petrusová a J. Kratochvíl v Paničkách. Shakespearem jsme si splnili velký sen, neboť tento autor znamená pro divadelníky totéž, co pro turisty Neapol. Zároveň jsme však učinili důležitou zkušenost, že totiž „velká plátna“ – to znamená hry s větším počtem účinkujících – nejsou pro náš soubor, činný dvakrát až třikrát měsíčně, únosná. Není v naší moci dát dohromady patnáct zcela volných herců, tehdy, bohužel, krátkodobě, u nás působili Z. Spurný, Z. Hervertová, Simona Franková, P. Klabouchová, P. Weissová, Š. Trnková, L. Svobodová, Jakub Okleštěk, S. Vojáček. I proto měly úspěšné inscenace Jezinek a Paniček pouze po čtrnácti reprízách a dodnes nás to mrzí. Optimálním se jeví počet pěti až osmi herců v představení, pak lze očekávat kolem třiceti bezproblémových uvedení. Ještě dvě pozoruhodnosti zaznamenaly Paničky: poprvé a naposled v novodobé éře nás podpořila (prostřednictvím p. ředitele MUDr. R. Salamanczuka/ a.s. Lázně Fr. Lázně – zaplatila nákladnou výpravu zhotovenou chebským oděvním ateliérem. A pak že od reprízy 22. 9. 1998 odchází mezi námi k významné změně: bohužel z Chebska odchází Zdeněk Okleštěk, ale své úspěšné působení zato zahajuje Petr Boor.
Dne 4. 6. 1999 spatřuje u nás světlo světa Gogolova Ženitba ve skvělém překladu Leoše Suchařípy. O jejím ohlasu svědčí 33 repríz se zájezdy do Radnic, Drmolu, Prahy a Sokolova a vyprodané školní představení. Jednoho uvedení se díky představiteli Kočkareva MUDr. Janu Svobodovi zúčastnili členové zdravotního výboru Parlamentu České republiky.
Zřejmě poslední událostí tohoto období bylo naše vystoupení při znovuotevření Společenského domu 15. 12. 2000. Účastníkům velkolepých oslav jsme v barrandovských maskách a kostýmech přednesli zdravice císaře Františka I. (J. Cingroš), Marie Luisy (L. Svobodová), Guvernantky Marie Luisy (A. Hornátová), J. W. Goetha (V. Tvrdík), B. Němcové (H. Franková), Jana Nerudy (M. Lupták), MUDr. Adlera (P. Boor), L. v. Beethovena (R. Šmíd) a manželů Straussových (J. Svoboda a V. Petrusová).
Jiří CINGROŠ